Maraton psaní

Jediná možnost, jak to napsat, je napsat to.

Čas do příštího maratonu:

Povídka Sylvy Ficové

Přidal : ~ 13.7.13 | bez komentářů

Služba

* * * * *

autor: Sylva Ficová

* * * * *

 

Lopatu opřela o stěnu za věšákem v chodbě a šla si uvařit čaj do kuchyně. Zázvorový, silnější než jindy. Za oknem dozníval déšť a pendlovky v ložnici vševědoucně odbily tři. Ano, i ony už byly tři.

Ráno ji probudila ta s modrým okem, mourovatá a na dotek hebká jako plyš olysalého křesla po babičce. Nalila jí mléko a pomalu ji pohladila proti srsti. Rituál, který uklidní.
Zrzka se mezitím choulila v koutku a žárlila. Kočkování těch dvou ji vždycky nudilo. Vyšla na zahradu: hromádka hlíny pod rozkvetlou třešní byla ještě vlhká. Zabořila do ní prsty a v ústech trochu nečekaně ucítila slanou chuť. Ještě že prší.

Za několik dní nastoupila nová hospodyně, Dora. Koketní blondýna s kruhovými náušnicemi až po ramena. Sebevědomě se představila, ale pochopila hned.
Vařila úsporně, ale chutně a zdravě. Když ve svých dlouhých prstech držela nůž na chleba, pískala si táhlou melodii. Při míchání omáčky se vlnila v rytmu salsy. Ráda a hlasitě se smála.

Po týdnu už hrála s paní Carcassone a jezdila s ní v oprýskaném volvu na nákupy. Ve městě se vždycky zdržely až do večera a Dora vždycky dostala nějakou drobnost: růži, čokoládu, šátek. Byla hravá a bez zábran, a to se ocenit musí.

Tu noc, co zmizela Zrzka, byla bouřka. Ráno chodba voněla po třešních a blátě. Šlápoty vedly až ke sporáku. Dora se na nic neptala, umyla misku od mléka a z mrazáku vytáhla kopr.
Mourovatá to ráno nevylezla z pelechu a ve vzduchu bylo dusno.

Nejtěžší bylo pro Doru mlčet a předstírat klid. Třešně na plech házela neuspořádaně, do zázvorového čaje zapomínala přidat med a vlnění boků bylo to tam. Ráno nemohla dospat, už si nepískala a nudila. Zábla a studila. Přestala jíst a pila už jen mléko. Každý den vycházela na zahradu, a když svítilo slunce, stála tam jen tak, v košili. Pak spiklenecky mrkla na Mourovatou a hořce se usmála. Už to věděly obě.

Za úplňku dostala v noci hlad. Seskočila z postele a po čtyřech vyklouzla z ložnice. Vyhoupla se na lavici pod oknem a čekala na ranní rituál. Byl jí proti srsti, přesto předla: předstírat ještě nezapomněla.

Za několik dní nastoupila nová hospodyně, Nora…

 

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *